Autor: AVE
Toho dne přitápěli čerti pod kotli už od samého rána, jiskry od kopyt jim lítaly tak prudce, až jedna přistála i vedle hřiště ve Spojile a divoká smečka pekelníků na sebe nenechala dlouho čekat. Mikuláš měl letos co dělat, aby tu nevázanou vřavu zvládnul ukočírovat. Jazyky se jim draly z tlamy plné zubů, až nakonec ty nejdivočejší zamknul za plot u altánu, aby mohli s andělem v klidu nosit dárky do připravené nůše.
Hodných dětí se sešlo 5. prosince odpoledne přes třicet, někteří jen v doprovodu rodičů, jiní měli za sebou zástup jak od Hujerů. Kreslilo se, vymalovávalo se, vyprávěly se pohádky a psalo se ježíškovi. Mikuláš, anděl v doprovodu jednoho hodného čerta rozdávali nadílku a kdo z dětí zrovna nejhodnější nebyl, ten s pláčem sliboval, že už zlobit nebude.
Ti statečnější špuntíci se odvážili i k prohlídce zamčené tlupy čertisek. Ohnivci byli lační po dětském pláči, a tak se předváděli v tom nejhorším světle, lomozili řetězy a hrozili vidlemi, až nakonec z usedavého dětského pláče raději utekli do hasičárny.
Veselo bylo i kousek dál za plotem u Ševečků. Pod kotlem se tam vařila zabíjačková polévka a rozverná parta hlídající polévku nemusela na trochu té kořalky na zahřátí dlouho přemlouvat. Inu, když čertovina, tak pořádná.