Autor: AVE
Týden před třetí adventní nedělí byl pěkně divoký, shánění dárků, pečení cukroví a úklid domácnosti. A když to nejmíň potřebujete a chcete alespoň na chvilku vypnout, začne se vaše dítko vztekat, že s vámi na kafíčku s kamarádkou sedět nebude a že chce zrovna teď chodit, protože kočárek už mu je zřejmě malý…
Podobné zážitky v období předvánočního shonu má jistě každý. A kdo nespálí alespoň jeden plech s cukrovím a neřeší v průběhu adventu bolavou hlavu od svařeného vína, jakoby snad ani svátky neprožil.
U nás ve vsi to o svátcích skutečně žije. Před zapálením třetí adventní svíčky se v kapličce Nanebevzetí Panny Marie sešla 12. prosince v 17 hodin k předvánočnímu zpívání koled celá třída ze Základní školy Studánka. Rodiče jako věrní posluchači stáli venku, hbitě fotili a natáčeli. Děti za doprovodu kláves zpívaly tak lehce, až se nechtělo věřit, že jim od mrazu spíše nedrkotají zoubky.
To oslík Ferda z Apolenky zoubky cvakal, ale s chutí, když si labužnicky vychutnával darované jablíčko při předvánočním krmení a nadílce pro všechna zvířátka. Dárků se pod stromečkem v areálu Apolenky 16. prosince odpoledne hromadilo čím dál víc. Seník polapený plameny vypadal trochu strašidelně a jako když tam ani nepatří, atmosféra byla totiž skvělá. Ferda hýkal na pozdrav a krásně doplňoval jesličky ze slámy, velbloud v ohradě vypadal majestátně, už mu tam chyběli jen Tři králové. U stánku s občerstvením bylo plno a sbírková pokladnička na podporu obnovy seníku se plnila penězi. Bylo vidět, že lhostejnost se tady nenosí a podpora má u zvířátek zelenou. Osobně jsem si Ferdu hned zamilovala, byla to láska na první pohled :o).
Večer se na spojilské návsi zapalovala třetí adventní svíčka, tentokrát tolik nefoukal vítr, ale o to byla větší zima. Manželé Kučerovi přivezli už z rána Betlémské světlo z Pardubického nádraží, které jako každý rok opatrují a rozvážejí po celé republice čeští skauti. Zajímalo mne, jak taková péče o vzácný plamínek probíhá. „Máme doma několik sedmdesátihodinových svíček a musíme být opatrní. Slyšela jsem, že se prý dříve přenášelo světlo do karmy, aby byla jistota, že nezhasne,“ sdělila mi s nadšením paní Kučerová. Takže hodně zdaru, aby světlo vydrželo do čtvrté adventní neděle, kdy se bude rozdávat na naší návsi všem, kdo o něj budou míti zájem.
Večer to byl vskutku poetický a přesně odpovídal poselství ve jménu přátelství, které má zapálení třetí adventní svíčky přinášet. A tak se většina z nás přesunula do nedaleké hospůdky U Pařezu, kde se už ohříval vepřový guláš. Kdo si nedal ke guláši pivo, zahřál se výborným svařeným vínem a v přátelském duchu jsme si všichni příjemně poklábosili.