Autor: AVE
První republika je označení pro Československo v období jeho vzniku v roce 1918 do přijetí Mnichovské dohody roku 1938. Následovala Druhá republika (1938–1939) a Třetí republika (1945–1948).
Vznik samostatné Československé republiky byl spjat s řadou ideálů a nadějí a nadšených výhledů do budoucnosti, ale jako vše má svůj rub a líc, tak i za První republiky nebylo vše tak růžové, jak se mnohdy popisuje a co můžeme vidět v romantických filmech z té doby.
"Je to mýtus, když si lidé nyní myslí, že za První republiky bylo dobře. Pamatuji si, jak nám často na dveře klepali žebráci. Bylo mnoho velmi chudých lidí. A ti, kteří na tom nebyli tak špatně, si velmi vážili věcí, které měli. I mezi ženami z poměrně dobře situovaných rodin bylo běžné, že šaty přešívaly, zašívaly. Nebylo to tak, že když šaty měly dírku nebo takzvaně vyšly z módy, vyhodily se…," vyprávěla prvorepubliková herečka Eva Gerová krátce před svým úmrtím v roce 2013.
Moje prababička neměla období První republiky ráda a nerada na něj vzpomínala, říkala, že za tatíčka Masaryka byl hlad a bída a střílelo se do lidí. Nutno podotknout, že tatínka jí vzala První světová válka a s maminkou se živily, jak se dalo, naposledy na zámku jako služebné a v době hospodářské krize zažily obě, co je to hlad. Světová hospodářská krize si vybírala krutou daň. Postihla hospodářství a ekonomiku i mladého a nově se rozvíjejícího státu a do lidí se skutečně střílelo na tzv. hladových pochodech a stávkách dělníků, kteří přišli o práci. V letech 1920–1933 tak bylo četníky zastřeleno více jak 100 lidí včetně žen a dětí.
Každá změna je těžká a život přináší i v našich osobních životech mnohá nelehká rozhodnutí, na něž je těžké si zvyknout. Stejně tak to je i v případě změn politických, každý bude mít jiný názor a jen stěží bude chápat názory a rozhodnutí toho druhého. Demokracie má mnoho výhod, ale je velice křehká, stejně jako svoboda, nesmí se zneužívat. Představuji si demokracii jako manželství, je třeba být tolerantní k volbě druhé strany, je třeba mluvit o problémech a společně je řešit.
Máme štěstí, že žijeme v tak krásné zemi v míru a máme co jíst. Sice to už z mého pohledu není takový ráj na pohled, jako byl kdysi, ale pokud se budeme snažit, zase jednoho dne bude. I když to zní romanticky, není to z mé strany předvolební tah.
Stoleté oslavy Československého státu proběhly sice v předstihu, ale proč ne. Měli jsme alespoň možnost potkat nové kandidáty na funkci starosty i do zastupitelstva obce, popovídat si o jejich pohledu na dění v obci a zjistit tak, koho vlastně chceme v říjnových volbách zvolit. Pozitivní myšlení je základem zdravého života, a tak se snažím vidět věci z ptačí perspektivy, a ne přízemním pohledem, který vidí jen pár metrů do dálky.
22. září se na návsi naší obce sešlo tolik lidí, kolik jich tam bylo, všichni obdivovali historické vozy nejen z období První republiky, Aerovku, Ford, Citroen, zemědělské stroje, hasicí i záchranné vozy. Bylo co obdivovat. Pyšní majitelé veteránů se oblékli do dobového oblečení a čas jako by se znovu vrátil zpět.
Projevy některých hostů i pana starosty byly v podstatě souhrnem historie, podporou svobody a demokracie vše v obecnější rovině, apel na snahu být lepší a vážit si všeho, co nám život dává, což není málo, ale bylo příjemné zaposlouchat se do projevu členky Rady Pardubického kraje zodpovědné za regionální rozvoj, která se zaměřila na příběhy konkrétních lidí, které si sama vyhledala v kronikách z doby První republiky. Vystihla tím přiblížení se minulosti i morální rovinu. Jak řekla, tehdy byli někteří lidé s odtržením se od Rakousko-Uherska nespokojení a dávali to najevo různými způsoby, na můj vkus někdy až bestiálním způsobem (chcíplá husa vyvěšená na vrata). Někteří se naopak na změnu těšili, netušili však v té době, že právě hospodářské krize využijí fašisté a komunisté.
Svoboda není zadarmo, musí se na ní pracovat po generace, i z toho důvodu si budu přát, aby volby v naší obci a celé republice proběhly poklidně a tím správným směrem. My totiž na rozdíl od První republiky nežijeme v meziválečném období a netrpíme hlady, a tak by názorové rozdíly nemusely být nikterak dramatické.
Já osobně mám styl období První republiky ráda, a proto mi trochu chyběl větší odkaz na tu dobu v samotných oslavách, v hudbě, tanci a možná i v nabízených produktech ve stáncích. To ovšem není vůbec podstatné. Podstatné je, že pro nás naši předci překonali těžká období změn a my máme možnost žít znovu v demokratické a svobodné zemi.
Ve volbách nám všem přeji šťastnou ruku :o)
Použité zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%AD_republika, https://www.i60.cz/clanek/detail/19370/zivot-za-prvni-republiky-bylo-dobre, https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=358299
Historická data
- 150 let od vybudování kapličky Nanebevzetí Panny Marie
- 100 let od vzniku samostatného Československého státu
- 10 let od vybudování Spojilské návsi
Akce dne 22. září
Odhalení pamětní desky Josefa „Emana“ Křivky (1932– 1973)
- v letech 1953-63 patřil mezi nejlepší cyklisty Československa
Spojilským slavnostem udělili záštitu
- JUDr. Martin Netolický, Ph.D. - hejtman Pardubického kraje
- Mgr. Hana Štěpánová – členka Rady Pardubického kraje za regionální rozvoj, evropské fondy a inovace
Vystupující zástupci politické a duchovní sféry
- Mgr. Miluše Horská – 1. místopředsedkyně Senátu ČR
- Mgr. Hana Štěpánová – členka Rady Pardubického kraje za regionální rozvoj, evropské fondy a inovace
- J. E. Mons. Josef Kajnek – biskup Královéhradecké diecéze
Piloti
- Jan Adamec, Tomáš Bis, Martin Bednář
Ukázka dobové techniky
- Veterán klub Pardubice
- Tomáš Doležal a jeho kolegové – zemědělská technika
- Richard Kubát "sestra 1" – sanitní vozidlo
- Zdravotnická záchranná služba Pardubického kraje
- Vojenská historie Pardubice
- pan Hořčička
- hasiči – Rokytno, Litětiny, Čeperka
- spojilští piloti Martin Bednář, Tomáš Bis a Jan Adamec
Umělci
- Anetka Blažlová - zpěv
- Iveta Aman – operní a metalová zpěvačka
- Moravanka Jana Slabáka
- The Apples - dívčí rocková kapela
- X-Band – hudební kapela