Přidáno: 14. dubna 2018
Autor: AVE
V temném lese houká meluzína a z praskání větví naskakuje husí kůže. U zápisu na noční hru se začíná pomalu stmívat. Děti si cestou ke startu hrají s baterkami, blikají na sebe i do listí. Zatím je nic neděsí, a tak si povídají, co je asi čeká.
Je pátek 23. března, sedm hodin večer a i když už jsou teploty v noci jen pár stupňů pod nulou, stejně to zatím na jarní počasí nevypadá.
Vyšla první skupinka, děti musel doprovázet alespoň jeden z rodičů, aby se v lese nikdo neztratil. V dálce zavyl pes a v očích dětí se rozhořely plamínky vzrušení.
Už první stanoviště působilo magicky, nasvícení andělé hlídali nádobu se stříbrnými kameny. U druhého stanoviště cvrkali cvrčci a vyl vlk, k dalšímu pokračování bylo třeba zaplatit kamenem z prvního stanoviště. Ke třetímu stanovišti se děti dostaly přes svítící hvězdičky, u dalšího stanoviště děti musely vyprávět, co se komu cestou přihodilo, a že toho nebylo málo. Čtvrté stanoviště bylo obzvláště nebezpečné, plné tarantulí a myšek, lovení takového želé bonbónu ze sklenice chce hodně odvahy :o). U pátého stanoviště začínala Ariadnina niť, bez zapnuté baterky jen po hvězdičkách se muselo dojít až na šestou zastávku.
Stanovišť bylo celkem 7 a všichni došli zdárně do cíle, kde je čekala gulášová polévka, která po tak vysilujícím pochodu přišla vhod.
Do cíle dorazila i Laurinka s Beátkou, obě sotva popadají dech, jak se snaží všem sdělit, co se jim cestou přihodilo. Laurinka svírá cosi v dlani. „Mám křečka!“, říká nadšeně.
„Křečka? To sis ho vzala s sebou z domu?“
„Kdepak, toho jsem našla v lese.“
„Křečka? To není možné,“ opáčil někdo z dospěláků.
„Opravdu jsem ho našla. Jak jsme s Beátkou šly, tak něco zašustilo v listí. Beátka si myslela, že je to myš, ale já jsem na to místo posvítila baterkou a byl to křeček. Opatrně jsem k němu šla a chytila ho do dlaně. Asi mu byla zima, vůbec se nebál.“
„No tedy,“ divili se všichni.
„Nejspíše ho musel někdo vyhodit ven před chvilkou, v tomhle počasí by dlouho nevydržel,“ konstatovala maminka Laurinky.
Laurinka si kromě tatranek odnášela domů i nového křeččího kamaráda a usilovně přemýšlela, jak mu bude vlastně říkat. Vítězem celé noční výpravy se tak nakonec stal džungarský křeček, který vyhrál cenu nejvyšší, pohodlný pelíšek v teplíčku u Laurinky doma.
Děkujeme všem dětem i jejich rodičům za odvahu, s níž se do hry pustili, a budeme se těšit na další setkání.