Přidáno: 15. dubna 2018
Autor: AVE
Vrbové proutí na pomlázku zmizelo z příkopu u Spojilského odpadu už před týdnem. Hoši se na hlavní jarní svátek Velikonoc připravovali skutečně zodpovědně. Vyšlehat mladými proutky všechna děvčata ze vsi, to chce pořádné nástroje.
Přípravy vrcholily v každé domácnosti, krásně vyzdobená vrátka, vchodové dveře a kvetoucí zahrádky lákaly k návštěvě hned z rána. 2. dubna na Velikonoční pondělí jsem vypravila 8 měsíčního koledníčka na cestu, abychom zjistili, co se vlastně v obci odehrává. Když se 2 zastávky u sousedů nevydařily, protože nám nikdo neotevřel, odvážně jsme zazvonili u dalších dveří směrem na Morčák, paní Dana nás přivítala s otevřenou náručí, a tak si malý Kristián odnášel za svou první koledu hned několik dobrot, perníček slazený medem v podobě autíčka i krásně nazdobené perníkové vajíčko. Posilnili jsme se na cestu nádivkou a pokračovali směrem k ulici Na Strejčku, tam se odehrávala největší hodovačka, skupinka 13 chlapů s obří pomlázkou obcházela vesnici. Chtěla jsem dostat dva a půl metrů dlouhou pomlázkou, abych byla celý rok zdravá, plná energie a vypadala svěže :o) Spěchala jsem tedy rychle domů, nechtěla jsem je promeškat a taky jsem chtěla přichystat něco dobrého.
Na hlavní silnici jsme cestou k paní Čápové, kterou jsme nemohli vynechat, potkali ještě asi 5 skupinek koledníků, mezi nimi i kamarády koledníky v kočárku. Paní Čápová nám jako zkušená malérečka nabídla za hodování krásně ozdobená vařená vajíčka a už jsme spěchali připravit se na obecní pomlázku, kterou jsem pak z okna zahlédla právě na Morčáku. Její barevné pentle svítily z dálky.
Začala jsem zmatkovat, aby nás neminuli, raději jsem tedy poprosila o pomoc manžela, který umyl skleničky na domácí třešňovici, a já rychle běžela zjistit, kde jsou. Už byli na cestě u Tesingu, z Okružní ulice jsem vyběhla z vrátek a volala, co mi hlasivky stačily „Kluciiii, pojďte ještě k náááám. Klucíííí!“ protože mi utekl pes, nevěděli hoši, jestli volám na psa nebo na ně, až když jsem doběhla skoro k nim. „Pojďte chlapi ještě k nám, mám tam třešňovici a pár jednohubek,“ udýchaně jsem je prosila. Ochotně se obrátili a za hlasitého štěkotu našeho Pupíka, jsem na naší terase dostala co proto. Jak jsem hlasitě žadonila, tolik se do pomlázky neopírat, neslyšela jsem ani pořádně co vlastně zpívali. Jeden z nich měl na krku valchu, na kterou všechny doprovázel. Dali jsme si po stopičce, a já uvázala na tu obří pomlázku mašli, která se bude společně s ostatními věšet na 1. máje na obecní májku. Každý rok se plete pomlázka nová, a tak se budu, na tyhle bezva chlapi těšit i příští rok a doufám, že jim tentokrát nezapomenu dát k té třešňovici i slibované jednohubky. Nebojte, udělám čerstvé :o)