Přidáno: 8. května 2010
První květnový den je dnem svátečním nejen proto, že mnozí z nás mají volno a využívají jej ke společnému přivítání měsíce lásky, odpočinku v přírodě i k jiným aktivitám. Je i dnem, kdy na mnohých místech vztyčují mládenci "májku", tradiční symbol jara. Nejstarší známý doklad o stavění máje je z roku 1422, kdy za postavení máje dostal hoch za odměnu ruku děvčete. Celou první a poslední noc májku bedlivě hlídali, protože jim ji mohli přespolní podříznout a ukrást. Takovou ostudu by býval nikdo nepřenesl přes srdce. Mládenci stavěli i menší májky – vyzdobené břízky před domy svých vyvolených, které celý měsíc hlídali.
Dnes se spíše omezujeme na postavení obecních májů na návsi, abychom si tuto staletou tradici připomněli. Ne jinak je tomu i v novodobé historii naší obce. Stalo se již tradicí, že sbor dobrovolných hasičů naší obce vyzve mládence a spoluobčany na první májový den ke stavění máje. V tomto roce si mohli mládenci i děvčata na májku připevnit vlastní stuhu s napsaným přáním a pak jen doufat, že se jim splní.
Letošní první květen se probudil do pochmurného nevlídného rána. Jako by se pak rozpomněl, že je prvním dnem měsíce lásky a měl by ukázat svou láskyplnou tvář, vysvitlo po obědě sluníčko. A tak naši hoši doprovázeni děvčaty mohli plnit svou "prvomájovou povinnost" za příjemného počasí. Průvodem přivezli májku na náves, kde se po nezbytných přípravách a několikaminutovém zápolení vztyčila v celé své kráse. Její půvab umocňují i barevné stuhy omotané okolo jejího kmene, které se zde objevily letos poprvé. A že se "našim hochům" a děvčatům opravdu povedla, svědčí poměrně velký zájem přihlížejících při jejím stavění.
Tuto "krásnou, vzrostlou krasavici" obdivuje nejen řada našich spoluobčanů, ale i návštěvníků obce. Tento staročeský zvyk vzbudil pozornost i některých mladých kolemjdoucích, kteří se zajímali o to, co se to děje a proč. Tak stavění naší máje přispělo i k osvětě této staročeské tradice. Škoda, že o tuto akci neprojevilo zájem více svobodných mládenců naší obce, a tak největší "tíha zodpovědnosti" zůstala opět na našich ženáčích a kmetech.
Poděkování patří našim hasičům a všem zúčastněným, kteří se zasloužili o pokračování této tradice.